Souostroví Galapágy se nachází ve východní části Tichého oceánu po obou stranách rovníku, asi 1 000 km od Ekvádoru, ke kterému oficiálně patří. Tvoří ho 13 sopečných ostrovů. Některé sopky jsou aktivní i dnes.
Ostrovy jsou většinou suché, povrch mají z lávových skal. Částečně zalesněné jsou pouze vrcholy sopek.
Rozloha Galapág je 7 844 km čtverečních. Nejznámější jsou ostrovy Isabela, San Cristóbal, San Salvador, Santa María a Santa Cruz. Žije zde asi 13 000 obyvatel, v současné době je obydleno 5 ostrovů. Hlavním městem je Puerto Baquerizo Moreno na ostrově San Cristóbal.

Název souostroví je utvořen ze slova galápago, které znamená želva.
První ostrůvky Galapág se vytvořily jako vyvřeliny čedičové lávy při podmořských erupcích teprve asi před 3 až 5 milióny lety. Galapágy patří mezi vulkanicky nejaktivnější oceánské oblasti na Zemi. Erupce sopek na ostrovech nejsou mohutné, většinou mají podobu klidných výlevů lávy, najdou se tu proto jen mírně vystouplé kopce, nikoli strmé kužele.

Galapágy objevili Španělé 10. března 1535. V té době nebyly ostrovy obydlené, do map bylo souostroví zakresleno až roku 1570. V 17. a 18. století používali ostrovy pouze piráti a různí cestovatelé.
V roce 1832 si Galapágy přivlastnil Ekvádor. Byla zřízena kolonie na ostrově Isla Santa María, natrvalo se zde ale lidé moc neusazovali, nebylo snadné tu přežít, existovaly však zájmy využít ostrovy pro rybolov, chytání želv a těžbu soli. Za druhé světové války tu vznikla americká vojenská základna a letiště. Masové osídlení začalo až v šedesátých letech 20. století s rozvojem turistiky.
V roce 1835 na ostrovech přistál s výzkumnou lodí Beagle britský přírodovědec Charles Darwin, který zde 6 týdnů studoval místní flóru a faunu.
V lednu 2001 postihla Galapágy ekologická katastrofa - u břehů ztroskotal ekvádorský tanker Jessica. Jedná se o nejhorší havárii ropného tankeru v historii.

Podnebí souostroví je dáno z jihovýchodu proudícím chladným Humboldtovým proudem. Chladný vzduch, který proudí od moře k pevnině, se tam otepluje a odnímá vodu. Déšť přináší jen v prosinci až březnu teplý mořský proud El Niňo od severozápadu. V té době ostrovy ožijí svěží zelení.

Zastoupení různých druhů rostlin a zvířat je obdivuhodné. Na ostrovech žije mnoho druhů plazů a ptáků, ale žádní obojživelníci a savci. Z rostlin chybí palmy, jehličnany a některé druhy kapradin. Galapágy totiž nikdy nebyly spojené s pevninou a tak se sem předchůdci veškeré zdejší fauny a flóry museli dostat z jiné části světa a překonat přitom minimálně tisíc kilometrů. Předpokládá se, že připluli přes oceán na vyplavených stromech ze Střední Ameriky. Takto lze vysvětlit, že ostrovy obsadili především odolní plazi, kteří nejsnáze takovou plavbu mohli přežít.

Na ostrově můžeme rozeznat několik vegetačních zón. Do výšky 10 metrů nad mořem se nachází rostliny, které dobře odolávají slané vodě a větru, tedy mangrovníkové porosty a slané buše. Ve výšce 10 - 100 m najdeme myrty, balzámové stromy a opuncie. Tato oblast se zazelená pouze v období dešťů. Od 100 - 200 metrů rostou lišejníky a mechy, víceleté byliny a vyšší stromy. Tropický deštný prales naleznete ve výškách 200 - 400 metrů nad mořem, v rozmezí 400 - 550 m rostou především keře, ve vyšších nadmořských výškách se vyskytuje pouze přízemní a zakrslá vegetace.
Vzrostlé stromy a hustou vegetaci naleznete pouze v centrálních částech větších ostrovů, na pobřeží je vyprahlá krajina se suchomilnou vegetací.

Galapágy jsou domovem pro unikátní druhy zvířat, které nenajdete nikde jinde na světě. Nejznámějším je obrovská galapážská želva. Průměrná délka jejich života je okolo 150 let a váha přibližně 200 kg. Naneštěstí se tyto želvy staly oběťmi lovu, což mělo téměř za následek jejich vybití.
Na ostrovech žije na 60 druhů ptáků, z toho 28 endemických. Mnoho jich však bylo vyhubeno. Nesmírně pozoruhodní jsou pro člověka prehistoricky vypadající ještěři. Vyskytují se tu i tučňáci, pěnkavy, fregatky, albatrosi, mořští rackové, terejové, galapážští jestřábi, kormoráni, mořské vlašťovky, hnědí pelikáni, bahamské husy, růžoví plameňáci, galapážští holubi, delfíni, velryby, lvouni. Galapágy jsou jediným místem na severní polokouli, kde žijí tučňáci.

Pro své jedinečné přírodní bohatství byly Galapágy roku 1934 vyhlášeny národním parkem a v roce 1978 byly zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.

Návštěva Galapág není levná záležitost. Téměř vše, co je potřebné k životu, se na ostrovy musí dovážet. Máte-li tedy skutečně hodně peněz, rozhodně si návštěvu Galapág nenechte ujít, zvlášť jestli holdujete potápění.